Klovla ho! (KVK) 1
Kouzlo velké lásky (Adrianka)
Klov(f)la ho!
Oběť 60.let.
Draco Malfoy seděl v tmavě zeleném křesle a díval se zamyšleně do krbu. Ostatní jeho zmijozelští spolužáci si vyměňovali názory nebo někoho pomlouvali nebo se prali. Jo, takže jestli vám to nedošlo, prostě normální pubertální konverzace. Tohle všechno bylo samozřejmě pod Dracovu úroveň. To je tak, když někdo neumí hrát nic jiného než hada na mobilu. Lidi nepomlouval a když si o někom něco myslel, prostě mu to vmetl do tváře. Au. A teď mi řekni, kde je ta úroveň...Pod stolem, směje se, jak mu to natřela. A na bitky byli vždycky jeho kamarádi Crabbe a Goyle, velké tupohlavé obludy v hábitech, kteří se narodili jen proto, aby dělali rodině Malfoyových poskoky. Řekla Rowla. Draco se s nima moc nebavil, postrádali veškerý zdravý rozum a navíc je měl jen na svoji ochranu. Ou:-) A tomu se říká „kamarádi“? Za první dva roky v Bradavicích si udělal víc nepřítel Aneb Začínáme s ufounštinou. Ale jde nám to…než snad samotný lord Voldemort.
‚Ale to je samozřejmě blbost‘ pomyslel si Draco, jak o tom přemýšlel. Tak proč to sem píšeš? Protože autorka chce mít co nejdelší veledýlo. ‚Voldemorta nenávidí všichni kouzelníci na světě. I Smrtijedi. Ale ti mu slouží jen proto, že se ho bojí. Aby jim náhodou nezničil rodiny. Smrtijedi vlastně vůbec nejsou špatní chlapci, jen si rádi hrají... A když už z něj má bobky i můj otec, to už je co říct.‘ Radši ne…:) Ne, fakt to neříkej, někdy by se mohl naštvat.
Dál takhle dumal až se dostal k tématu „čárky v originálním textu“ mudlovští šmejdi a ještě hůř mudlové. Draco mezi nimi nedělal čárky rozdíly, teda vlastně až na jeden. Mudlovští šmejdi bohužel umí čarovat. Ohromující zjištění! Rowla bude nadšená!
‚A někteří až nechutně dobře.‘ dodal si pro sebe a nakrabatil naštvaně čelo, když si vzpomněl na Grangerovou, pro kterou není jinakší životní cíl, než naučit se ufonský dialekt jen lézt učitelům do zadnice a šprtat se a šprtat. Ne že by Draco nedělal čárky někdy to samé, občas otevřel nějakou tu učebnici, zvláště teď před zkouškami, jestli chtěl postoupit do dalšího ročníku, tedy do třetího. Ušklíbl se. Jeho drahý tatíček by neunesl, kdyby propadl a naopak Draco by neunesl, kdyby byl horší než Longbottom, což jak Snape výstižně řekl, že je to ztracený případ a jak nechápe, co dělá na téhle škole. Možná, že se učí slovosled. Možná bychom tam měly poslat i autorku. Musel si zachránit reputaci mezi lidmi. A to jako jakou?
Pak svůj mozek přepnul na verzi 3000 Millennium, který už po čtyřech odstavcích chytá záchvaty smíchu Samanthu, holku ze čtvrtého ročníku se kterou se minulý víkend vyspal. Moment? To je nějaká degenerace, že už ve dvanácti... jako... to? No jako jo. Ano vážení, vyspal. S dudlíčkem a plyšovým medvídkem v náručí. Nebyl mezi nimi nějaký přílišný rozdíl, byla stejně velká jako on a docela milá a rozhodně nepostrádala potřebnou krásu a trochu inteligence a pedofilní sklony. Nabonzuju je na cajty. Neudělal to, kvůli tomu že by ji miloval, prostě proto aby si našel vhodnou partnerku na hledání čárek... ach jo, už zase! své plánované rodičovství…někdo ho musí zaučit…manželství, jak mu nařídil otec.
‚Nebyla zas tak špatná‘ zauvažoval Draco. ‚rozhodně lepší než Parkinsonová. Ne že by Pansy byla nějaká ošklivka, to ne, ovšem to její funění a ty její otázky. Miluješ mě? Nechápu, jak tohle někdo může říct, taková blbost. Pche, láska, je to jenom divná kombinace hormonů, to je všechno. Co na ní ostatní vidí?‘ Eh, soukromý dotaz: Jak to vidíte VY s psychickým zdravím autorky? Nejspíš se rozešla s klukem. Stejně taky Draco Malfoy nechápal, jak se lidé mohou brát z té „lásky“ Jednoduše si vymění pár teček, řeknou (lidsky) ANO a je to. Od mládí mu vštěpovali do hlavy, že se lidé berou pro peníze a aby si zachovali svůj rod. To přišlo Dracovi logické. To slovo má jako ve slovníku? Ale nemohl přijít na to, proč si kouzelníci nebo mudlové (brr!) vystrojí svatbu jen kvůli poblázněným hormonům, které po čase stejně přejdou. ‚Na takovéhle věci jsou přece v manželství nutné milenky, ne?‘
„Draco?“ oslovila ho světlovlasá dívka s růžovými mašlemi v copánkách.
‚Copak ta Parkinsonová nemůže být špetkou vkusu?‘ zeptal se sám sebe otráveně. Tak tady souhlasím! Kromě zelenavého hábitu, Pansy nosila všechny své věci do růžové a vypadalo to samozřejmě příšerně. Včetně těch čárek! A včetně předchozí stránky.
„Co je?“ odsekl nahlas a dál upíral svoje chladné modré oči jako dva kusy ledu do ohně. A přišla obleva. „Jestli mě chceš znovu do postele, tak ti říkám po několikáté ne!“ Tohle je fakt rozhovor na úrovni dvanáctiletého kluka. Jiná generace, jiný mrav…mládež už dneska neví, co roupama dělat…
„To jsem zrovna nemyslela.“ No, tak to máš pravdu, děvče. Zaškaredila se Pansy. „Prý máš teď na pořadníku Samanthu, ta tě náležitě uspokojila?“
„Starej se o své věci, krávo pitomá. Co si chtěla? Když teda ne mě?“ vyjel na ni rozčileně Draco. Neměl rád, když mu někdo šťoural v jeho soukromí, které bylo už tak dost nabité. Tak proč s tím začínal? Chtěl být zajímavým.
„No dovol! Nejsem kráva a už ani ne pitomá!“ zamračila se na něj Pansy. Už? Konečně…
‚Sebevědomí ti teda rozhodně nechybí.‘ pomyslel si Draco v duchu. ‚A mě vlastně taky ne.‘
„Tak už to vybal nebo vypadni!“ řekl otráveně. Jdeme ho otrávit?:-) No jasně:-) Už ho pomalu přestávala bavit. Býval radši sám a přemýšlel o všech záhadách světa. Konkrétně o sobě.
„Ředitel chce s tebou mluvit.“
„Cože? Brumbál?“ vyskočil na nohy a nechápavě se na ni podíval. ‚Co by po mě chtěl?‘ Že by půjčit kondom? Nebo radu do života?
„Je tady snad ještě jiný ředitel?“ Pansy obrátila oči v sloup. „Nejsi náhodou příbuzný s Flintem nebo Longbottomem?“
Draco už chtěl sáhnout po hůlce a pořádně ji zaklít, ale nakonec se ovládl. Na tohle byl Draco pyšný, spoustu let se učil nepodléhat emocím a mít vždycky nad všemi navrch. Haha…
„Pansy, prosím tě mlč. O tvých schopnostech v posteli bych radši nemluvil. My to taky nechceme slyšet. Neučil tě to náhodou Crabbe nebo Goyle?“ Pousmál se na ni, ne však upřímně. To ani neuměl, dokázal jenom zvednout koutky od úst a tím to končilo.
„Tohle si vypiješ Draco Luciusi Malfoyi! Jednou budeš u mě škemrat, abych tě třeba jenom políbila!“ zasyčela na něj Pansy s přimhouřenýma očima a s pocitem zadostiučiní odešla za svými kamarádkami. Draca najednou napadlo něco se čtyřma rukama a pěti hlavami, že takovýhle výraz má i jeho tetička Bellatrix Lestrangová, ještě k tomu pohrdavý úšklebek a může jí rovnou adoptovat.
Teď si ještě vzpomněl, že s ním chce mluvit ten naivní senilní stařík. Cestou k jeho pracovně usilovně přemýšlel, proč zrovna s ním? Tak usilovně, až se země otřásla a hrad spláchla tsunami, která si speciálně kvůli tomu kupovala letenku až z Pacifiku.
‚Chce snad ode mě seznam Smrtijedů? Nebo mám snad z nějakého úkolů téčko?‘ Ze všech. Kromě ufounštiny a kaktusoviny.
Takto trochu zmatený došel až k chrliči a tam zůstal stát. Uvědomil si, že nezná heslo k vpuštění do pracovny. Někdo zapnul elektriku? Nebo vyměnil baterky?
„U všech hadů.“ I u slepýšů? Zanadával si nahlas. „To toho starého blázna nenapadlo, že budu potřebovat heslo?“
„Ale ano napadlo.“ Ozval se za ním klidný hlas. Draco se otočil, srdce mu vynechalo pár úderů a jeho bledá tvář jasně zrůžověla jako Pansyniny mašle do copů. Albus Brumbál za ním nejspíš celou dobu stál a teď se trochu usmíval a v jeho očích stejné barvy mu hrály jiskřičky. Rozfoukal jiskru vánek... Hasiči! Moment…jaké barvy? To jako té růžové? On je úchyl? Nejspíš tam mělo být „stejné barvy jako Draco“, ale autorka očividně chtěla zmást nepřítele.
„Promiňte, pane řediteli, nevěděl jsem…“ sklopil Draco hlavu a nenáviděl se za to, jakou má na něj Brumbál autoritu. Ostatní učitelé, teda možná ještě kromě McGonagallové, si k němu nic nedovolí. Na to měl moc vlivného otce. Ovšem to na Brumbála neplatí. A jeho to hrozně štvalo.
„Ty toho ještě nevíš.“ Pousmál se ředitel. „Chtěl jsem si s tebou promluvit už teď, Draco, ale bohužel mám neodkladné záležitosti. Stav se za mnou až za hodinu, ano?“ Dáme intimčo...koupím ti panáka.
„Ano pane.“ Poslušně zamumlal. „A ještě se jednou omlouvám. Neměl jsem dneska příjemný den.“
„Já to přijímám. Ale příště si nech svoje rozběsněné myšlenkové pochody pro sebe.“ Doufám, že to slyšela i autorka! Těžko…
„Rozumím.“ Drobně pokýval hlavou a už se skoro otočil na cestu zpátky.
„Nechtěl by jsi náhodou heslo?“ zarazil ho Brumbál se stejným úšklebkem jaký používal Draco.
„To asi jo.“ Teďka blonďatý patnáctiletý chlapec zrudl. Páni, ten čas ale letí! Před chvílí šel do třeťáku a teď je mu patnáct! Taky by se mi to občas hodilo... ‚Do prdele, do prdele.‘ nadával si pro sebe. Já umím i horší nadávky, ale budu mrcha a neřeknu ti je.
„Ohnivá whisky.“ Prozradil mu ředitel. A zas někdo chlastá! „pamatuj si, že nikdo není dokonalý.“
„Ano, pane řediteli. O vašich slovech budu zajisté přemýšlet.“ Zalhal Draco a odešel do zmijozelské věže. A já myslela, že jsou ve sklepě.
Brumbál seděl za svým velkým stolem, ruce měl sepnuté sponkou a hleděl ke dveřím. Sám dost dobře nevěděl, proč má tohle důležité poslání svěřit zrovna Dracu Malfoyovi Ježíši, ne!!! a proč by to neudělal sám. Jako by to cítil. Docela ho mrzelo, že je stejný jako jeho otec, jeho škoda, aby z něj byl malý rozmazlený fracek. Inteligence mu nechybí, sám je nadaný kouzelník a určitě se řadí mezi nejhezčí kluky v Bradavicích. Z Brumbálova deníčku: asi jsem pedofil... co budu dělat??? Co to má společného s tím posláním? Ovšem to Draco věděl a k ředitelově zklamání to využíval tím nejhorším způsobem. Zlomil srdce všem pěkným dívkám z kouzelnických rodin, které tu na hradě jsou. Doufal snad, že by ho Adriana Michalcová změnila? Všimněte si záhadné podobnosti mezi jménem dotyčné a autorčiným nickem a položte si otázku: JE TO NÁHODA nebo MS? Určitě náhoda…pokusím se tomu věřit……….hm, pokus selhal. Pak si vzpomněl na tu věštbu, kterou pronesla Kasandra před Dracovým narozením.
Zamiluje se do dívky ze známé kouzelnické rodiny, která se narodí půl roku před jeho zrozením. Na cestě za štěstím ji bude stát spousta těžkých a nezvladatelných překážek, ale po velmi dlouhém čase je všechny překonají. Ona má tu moc ho změnit a nakonec skončí ve svazku manželském… A žili spolu šťastně až do rozvodu... jasně. To jako ta Kasandra z té telenovely? Tak to mám potom jasno…
Jak nad tím Brumbál uvažoval, mohla by na ni sedět. Kdo, holub? Narodila se ve vážené rodině Greendových, neříkal Michalcová? Že by…ale to snad ne! Ale ano... je o půl roku starší a neobyčejně krásná. Snad si ani nedokázal představit hezčí dívku. Ovšem ty překážky… Albus jednu znal a ta nesla jméno Dav rozzuřených čtenářů a polovina zdravotnictví. A hejno makrel…lord Voldemort. Ten v závěsu za armádou UFO18.
Před necelými šestnácti lety, podle jeho špehů zjistil, že má Voldemort zvláštní zájem v té době o narozené děti, přesněji řečeno o ženské pohlaví. Záhy potom si ředitel uvědomil, že Temný pán hledá svoji budoucí partnerku . Věkový rozdíl a dudlík ho nějak nebraly. Brumbál ani na okamžik nezapochyboval, na co ji potřeboval. Na to, aby mu porodila potomka, který by měl zdědit teoreticky všechny kouzelnické vlastnosti jeho partnerky, vyjímečné i ve světě čar a kouzel. Kaktus…(to byla nadávka) Jane Greendová, tedy matka Adriany, byla tímhle obdařena a ve velké míře, tudíž je logické, že i její dcera bude taková. No a máme to tu zase: Voldy mění plenky a mává chrastítkem! Její matka byla kaktus? A pak už to bylo jasné, když lékouzelníci nepochybně na Voldemortův příkaz přivedli Adrianu do kómatu a rodičům řekli, že se narodila mrtvá. Sami pak na ni prováděli velmi mocná kouzla, na urychlení dospívání a kouzelnických schopností. Čeho je svět schopen…funguje to i na nás…lidi? Eh? My už nejsme mrtvoly? Hm, škoda, mělo to pár výhod. Brumbál se o tom podvodu dozvěděl až dva roky potom, co se Adriana probudila a osvojila si ji nějaká mudlovská bohatá rodina a to už bylo pozdě. Tak tím se to vysvětluje…odkdy si v ČR vyděláš víc jak v cizině? Teď zřejmě narážíš na příjmení Michalcová... já bych to spíš tipovala na ruskou mafii. Greendovi se po těch dvou letech smířili s její údajnou smrtí a narodila se jim dcera Jessica, úplný opak její sestry. Podle různých výzvědů, když pozoroval její život, bylo vidět, jak je vyjímečná. Její sestra nebo kdo? Já nějak nestíhám polykat ostny! Mě hlavně zaráží, jak to mohl říct, když jí byly dva roky. Brumbál si byl jistý, že Voldemort neudeří dřív než se stane schopnou čarodějkou, takže Plastická chirurgie s.r.o bude zase mít co dělat. Jak se řekne lord Voldemort v ženském rodě? ovšem tenhle rok by měla přijít do prvního ročníku. Jak rychlý byl ten urychlovač? Ředitel se také dozvěděl, že to tajemství o jejím původu si nechávají její adoptivní rodiče pro sebe a ani vlastně nevěděli, že existuje nějaký jiný svět, než je jejich. Například tajné společenství mimozemšťanů a kaktusů. Nebo MS. Takže Adriana si myslí, že je normální člověk, ale z tohohle běžného omylu kaktusů bude brzy vyvedena. no tak ne úplně obyčejný, ale nic neví o čárech. Pak se doslechl, její náhradní rodiče nic nevěděli o dvou rocích Adrianiny souvislé noční můry, takže její oficiální datum narození, je právě v ten den, kdy se probudila. A to jim nebylo divné, že novorozené dítě se chová jako dvouleté? A hlavně vypadá jako dvouleté? U ufonů si nikdy nemůžeš být jistá... V tom případě je jí skoro šestnáct, ale ve své zatím sladké nevidomosti, slepota musí být hrozně sladká, ví, že je to čtrnáctiletá teeneargka. Pak ta věštba…chtěla říct zpráva z jiné galaxie.
Brumbál se teď pevně rozhodl. Zkusí malý pokus. To je hezká věta! Tak trochu mi připomíná obrovský mastný flek na stropě naší chemické laborky... radši jsem se neptala na původ. Draca Malfoye za ní pošle a uvidí, co se bude dít. Pokud ovšem… bude Draco souhlasit. Zatím to byl ten největší problém. Tak ho majzni pánví po hlavě a pošli jí ho v balíku. Tak, teď si všichni vytáhněte modlitební knížečky a jedeme: Bože, nedej, ať si tohle někdy Rowla přeloží a přečte, jinak zakáže všechny fany!
„Přál jste se mnou mluvit, pane řediteli?“ Komu tohle může někdo přát? vkročil do jeho pracovny o hodinu déle Draco Malfoy a zůstal stát na prahu. Ale jinak vešel dovnitř. Ale jistojistě si tím nebyl jistý, takže se pro jistotu rozdvojil. Brumbál si všiml, že špatně skrývá svoji zvědavost.
„Ano:“ přitakal ředitel a ukázal na křeslo naproti němu. „Posaď se, prosím.“ Pozor na ten kanál před tebou... hm, pozdě. Ale neboj, čistil jsem ho naposled…hm, myslím, že v minulém životě.
Draco poslechl vyzvání a pak vyčkával, co z Brumbála vypadne. Nechtěj vědět! Naposledy jsem to zažila s kaktusem a nebylo to nic příjemného!
„Jistě je ti divné, proč jsem tě zavolal.“ Začal Albus pomalu. Draco mlčel. „Měl bych jednu prosbu.“ Já bych jich měla teda víc.
„Co pro vás můžu udělat, pane?“ nabídne se zdvořile mladý Malfoy, ale neochota udělat něco kvůli Brumbálovi mu z jeho očí přímo čišela. Nadechnu se, třemi hryzy sežeru tequilovník a doporučuji opravit si hodinky.
„Potřeboval bych, abys doručil jedné dívčině pozvánku do Bradavic.“ Dívčině? Dívčině? Brumbál vytáhl ze svého hábitu tlustou krajtu a hodil ji Dracovi se slovy: „Stylový náhrdelník“ obálku a položil ji na stůl. Draco překvapeně pozdvihl obočí. Úplatek jo?
„Myslíte jako, že bude přijata do prvního ročníku?“ Když jí je šestnáct? Nebo čtrnáct? Nebo kolik vlastně? To je jedno…doufejme, že ten urychlovač stále funguje.
„Přesně tak.“ Pokýval hlavou stříbrovlasý kouzelník.
„To nechápu, pane. Proč jí to nemůže poslat sova jako obyčejným kouzelníkům?“ Přece z něj ten seschlý dědek nemůže udělat nějakého poslíčka dopisů pro mudlovské šmejdy! Ufopatie se šíří rychlostí počítačového viru – může mi někdo vysvětlit, jak mohl vědět, že ten dopis je pro mudlu? Tipnul si… Hazardér...
„Chci, abys to udělal ty.“ Řekl sprostě Brumbál a zadíval se na něj. Draco se zamračil.
„A co když nebudu chtít já? Pane?“ A on tam je ještě někdo jiný? dodal ještě k tomu, aby to neznělo drze. Tohle mi připomíná Harryho dialogy se Sevíkem... někomu se zase zbláznila kopírka! Nebo došly baterky v klávesnici, že… hahaha. Ty prostě závidíš, že já nemusím mít dalších x tisíc káblů ke complu, které mi může přehryzat králík nebo strýček Makrelák.
„Upřímně doufám, že budeš chtít.“ Pousmál se Albus jako by už čekal negativní odpověď, vstal, došel k jakési černé skříni, vytáhl z ní kamennou mísu pokreslenou ornamenty a opatrně ji položil na stůl. Deníček Brumbála: asi se ožením... upřímně doufám, že bude chtít!
Draco se zvědavě natáhnul, aby si zblízka prohlídnul obsah misky, ale nedokázal ji definovat. To nikdy v životě neviděl pomalovanou misku? Převalovala se v ní takou třpytivá kapalina v plynném skupenství. Absolutno…fyzikální zákony autorka zřejmě ignoruje. No, Rowla s tím sice začala, ale jako záminka k vraždě kaktusu to poslouží...
„To je myslánka, pane řediteli?“ zeptal se mladý Malfoy a nespustil oči z té podivné látky.
„Správně, Draco. Chtěl bych ti ukázat tu dívčinu, jak jsem ji minulý měsíc viděl v mudlovské škole.“ Právě jsem se málem uškrtila řetízkem. Dá se uškrtit na šňůře od rolety?
Draco se otřásl odporem. Vše, co souviselo s mudly nenáviděl a nesnášel. V čemž je fakt velký rozdíl.
„Předem ale, pane profesore říkám ne.“ Ujistil ho Draco. „nemusíte se namáhat mi nějakou…holku dohazovat ukazovat.“
„Já si tu námahu udělám. Ponoř svůj obličej do kanálu misky, Draco.“ Přikázal mu Brumbál a přisunul mu misku blíže.
Draco něco nesrozumitelně zavrčel a já dostala vzteklinu. poslechl rozkaz. Absolutně nechápal, proč s ním ředitel marní čas. Toho absolutna tu začíná přibývat, řekla bych. Bylo, je a bude… nene, teď už ví víc.
Už jednou byl v myslánce a tak věděl, co bude následovat. No jo, pan Všechnovímvšechnoznámvšudejsembyldvakrát. Neumimčárky... výstižné. To mu jeho otec Lucius Malfoy v den čtrnáctých narozenin, kdy už se stal pohlavně způsobilý, tady ukázal, jak má vypadat sex se ženou. Tak tohle jsem oplakala. Tohle je nechutný. Je to jako když se naučil přemisťovat z místa na místo. V patnácti... polib mi kaktus! Svět kolem něj dostane neurčitou rozmázlou barvu a po pár sekundách nabude zase normální podoby.
Teď stál na nádvoří nějaké školy a všude bylo ticho. Občas se sem tam ozval nějaké hlasy Aha – všude bylo ticho a ozývaly se tam hlasy. Chápu. Autorka zřejmě ne. Houby, to jen naše inteligence není na takové úrovni, abychom to pochopily. z vyšších oken a monotónní povídání různých mudlovských učitelů. Takže byla normální hodina.
Draco si povzdechem sedl na nejbližší lavičku, opřel se pohodlně o jeho opěradlo a čekal, co se bude dít. Když je to Brumbálova vzpomínka, neměl by tam být?
Za necelé dvě minuty se z druhé strany od silnice přihnala nějaká dívčina a v ruce držela jakýsi podivný přístroj, který měla přiložené k uchu a mluvila do něj. Tady na tuhle pasáž jsem byla upozorněna. Tak uvidíme... Draco už o takových věcech ledacos slyšel, Jo, to je tak, když někdo nesnáší všechno okolo mudlů. prý takhle spolu mudlové komunikují, ale jméno tohoto domlouvacího prostředku neznal. Můj se jmenuje Eda…jak tvůj? E.T. Přišla blíž a náhle se zastavila asi pár metrů zády od Draca a podezřívavě se podívala na nejbližší keř jakoby někoho zahlédla. Mladý Malfoy si domyslel, že tam stál Brumbál, ale akorát se zneviditelnil. Aha…
Dívka jenom si pro sebe pokrčila rameny, starého psa správný slovosled prostě nenaučíš asi se jí to zdálo a znovu promluvila do telefonu. Nekomentuju kvalitu věty. Já jo…
„Hele, já budu končit, Martino. Měla by už si z toho záchodu vypadnout, za chvíli začíná přestávka… Tohle taky dělám - vlezu na záchod, kámoška zůstane přede dveřmi a mluvíme přes mobil. Hrozná zábava! Já to jednou udělala…asi jsem měla nějak moc kreditu. jo, mám schůzku s Adamem, s tím klukem o dva ročníky výš. Ten černovlasý…… ne nemám ho ráda…… tak proč s ním chodíš? Hýčkáš si ego? já vím, že bych se už měla zamilovat, ale copak to jde si poručit: tak tohodle kluka budu milovat……hele já se pokusím přestat všude dělat dva miliony teček…… mě je to taky divný,……mě ne, viděla jsem i opelichanější kaktusy…..vždyť já ani neřekla, že mi to vyčítáš, jen že za to nemůžu…“ Dlouhovlasá blondýna stále stojící zády k Dracovi se podívala na hodinky. „Marťo, já už jdu nahoru, pěkně mě ten doktor zdržel……pa……taky tě mám ráda. Uvidíme se ve třídě.“ Nebudou spolu mluvit dvě minuty a loučí se, jako by odešly navždy.
S těmito posledními slovy odlepila stříbrnou věcičku od ucha a hodila ji do koše. Matrix je všude... tašky. Draco se už-už zvedal, aby se podíval, komu ten sympatický a melodický hlas patří, a už to začíná ale ta holka, která mluvila s nějakou mudlou Martinou, se otočila podívala se zpříma na Draca. Sice tam v tu chvíli nebyl, ale to jí vůbec nebránilo se do něj okamžitě zamilovat. To musela měřit tak metr vzhledem k tomu, že seděl. Kaktus je malý, ale ostrý.
Dracovi se absolutně zastavil dech a srdce přestalo bít. Doktore, ztrácíme ho! A co jako? Před ním stála ta nejkrásnější bytost na celém světě s modrýma pomněnkovýma očima, tedy stejnýma jako má i on a modelovanými rty, nádherným souměrným obličejem bez chybičky a nejhezčím tělem, které kdy viděl. Nabíjet na dvě stě! Raz, dva, tři... šok! To bude natáčet další řadu Pobřežní hlídky? Nevěděl, jestli se má dřív dívat do očí nebo do nebezpečně vykrojeným výstřihem z něž lezou minimálně trojky Cože?! Ach jo…nebo jestli nemůže spustit oči z jejího kulatého zadečku. Ona má zadek vepředu? Normální SCI-FI je to! Její bez pochyby sexy postavu skromně zakrývaly titěrné kusy bleděmodré látky. Ještě s neskrývaným zájmem pozoroval štíhlé poměrně vysoké nohy, které sice obvykle bývají dlouhé, ale to kaktusům vůbec nevadí! když si pak po chvíli uvědomil, že zírá přímo na něj. Draco i když byl v transu, poplašeně sebou škubl. Básnický obrat… teď jsem si vzpomněla na oprátku. Přece ho nemůže vidět! Je to jenom Brumbálova vzpomínka! Než se na cokoli zmůže, ta neznámá kráska se rozesměje na celé kolo a pro ohromeného blonďáka je to ten nejkrásnější zvuk, který kdy slyšel. Jako zvonění tisíce malých zvonků. Nebo švihnutí pánve UFO18 a následné zadunění, když dopadne na povrch duté lebky. Měly bychom si na to udělat nějakou reklamu.
„No počkej, Adame, to si s tebou vyřídím! Já ti dám schůzku!“ poznamenala si pro sebe ještě se smíchem a odpochodovala do školy.
Draco jaksi nechápal její reakci. Vstal mátožně na nohy a cítil, jak se třese na celém těle. Autorka má zájem vymyslet nová pravidla pravopisu, ale jinak nemějte strach, normální lidé se třesou PO celém těle. Pak se podíval znovu pátravě na lavičku a najednou si uvědomil, proč se tak smála. Na bílém opěradle lavičky bylo červeným písmem napsáno: JÁ ADAM ROZTOČIL – PRVNÍ KLUK, KTERÝ SBALIL ADRIANU MICHALCOVOU SE VŠÍM VŠUDY. Předtím jsem si toho nevšiml, když jsem si tam sedal, leštil jsem si blonďatý oči. No jo, bloncka…
Adriana Michalcová! Tak se ten nádherný plavovlasý anděl jmenuje! Hm, o co, že to bude hrozný „ďáblík“. Bude využívat svého šarmu, bude vyzývavá a strašně zlomyslná, ale přitom chudinka adoptovaná a se strašně strašlivě strašnou mocí…nominuji ji na Kaktus roku…pokud si dobře vzpomínám, tak blonďatý kaktus ještě nemáme. Hm, to je fakt... většina jich bývá černovlasých... ale většina taky chodí s Blackem, takže musí barevně ladit. A Draco je blond.
„Ať mi nikdo neříká, že její třináct nebo čtrnáct.“ Její co? Zamumlal si pro sebe Draco tvrdošíjně, než se znovu ocitne v Brumbálově pracovně. Hodinky pomalu přestávají tikat, protože si nejsou jisté, jestli jsou v přítomnosti nebo minulosti.
„Tak co?“ vyčkávavě se na něj ředitel zahleděl. Naprosto Albuse překvapil. Draco vypadal úplně jinak. Jeho modré oči se už nezrcadlily v ledových pouštích, něco takového existuje? Oxymorón….Myslela jsem, že ledové jsou pustiny. ale zářily mu normálním lidským teplem. Všimni si, že autorka měla potřebu zdůraznit, že normálním… Postrádal jakousi přetvářku či chlad a v tomto momentě si Brumbál uvědomil, že teď se Draco Malfoy podruhé narodil. Tak to jsme v pr...
Ani na minutku nezapochyboval, že věštba se vztahuje na ní. To nebyla věštba, ale scénář k novému dílu Červené knihovny. Rosalinda I llamo... nebo jak to bylo.
„Můžu mít týden na rozmyšlenou, pan řediteli?“ hlesl Draco. Bylo na něm vidět, jak ho to první setkání s Adrianou Michalcovou hluboce zasáhlo do srdce a potřeboval si to vše v hlavě urovnat. Co - všechno?
„Samozřejmě.“ Pousmál se Albus. „zase v tento den a v tento čas tě tu čekám.“ To je zase co za větu? Sejdeme se u Božího soudu? Lomikar dostal výpověď kvůli absenci ostnů.
Draco se dopotácel do zmijozelské místnosti a sedl si k nejblíže ke krbu. Chytila jsem na pasece ufonka... V hlavě se mu to míchalo, v srdci též. Jeho dosavadní vlastnost vše si vysvětlit logicky se nenávratně rozpadla. Nechápal své vlastní já, nechápal, co se to s ním děje, nechápal, proč je z ní tak rozrušený, nechápal nic. A teď mi řekni, kdo tohle všechno chápe? Draco zavřel oči s pocitem, že si takhle myšlenky nejlépe urovná.Avšak zapomněl na škodolibý mezerník poprvé za život nevěděl, jak na to. Poprvé pocítil prudké bušení srdce a hřání po celém těle, poprvé se nedokázal dostat do vnitřní duševní rovnováhy, prostě jako by se celý jeho chladný dosavadní svět zmizel jen tímhle setkáním. Zmizel se…jasně. A právě v tom okamžiku si Draco uvědomil, že se poprvé zamiloval. Výrobci sladkostí teď v zoufalství mlátí hlavou do zdi.
Z jeho vlastních ohromujících myšlenek ho vyrušila přitažlivá tmavovláska.
„Ahoj miláčku.“ A mlaskavě ho políbila. Draco se mimoděk otřásl. Dívka si toho všimla. „copak, Draco? Ty můj mrazivý králičku? Vadí ti to malé písmeno na začátku věty?“
Blonďák náhle zjistil, že o ní absolutně žádný zájem nemá. Hlavou se mu honila jen tajemná Adriana Michalcová, jeho plavovlasý anděl. Myslím, že jsem právě dostala cukrovku. Asi začnu držet dietu. Věděl, že už nikdy žádnou jinou nechce, ani Sam, stojící právě před ním. Dojemné…Chtěl ji hned odseknout, že je konec, ale zarazil se. Jako by až teď mu to přišlo hnusné odkopnout holku bez dalších slov. Proto se nadechl a řekl.
„Samantho, promiň, ale dál už s tebou mít nic nemůžu.“ Tohle mě rozplakalo.
Oslovená tmavovláska se zamračila.
„Proč, Draco?“ „Aby bagr jezevec!“
„Protože… protože tě nemiluju.“ Autorka je zvrácená…
Vysvětlil jí upřímně. Poprvé v životě.
„Draco.“ Nechápala Samantha. „já tě nepoznávám! Vždyť také nikdy o lásku nešlo! To je přece jedno, jestli mě miluješ nebo ne!“
„Ale mě už to jedno není.“ Zakroutil jí hlavu a pak si ji odšrouboval... podíval se na ni vážně. „je prostě konec, snaž se to pochopit.“
Samantha na něj nevěřícně zírala. I ona si konečně uvědomila, že má před sebou úplně jiného Draca Malfoye, než na kterého je zvyklá. Aneb svět se mění opravdu rychle. To je ten kybersvět. Matrix 5.1 Lite.
„Co se s tebou stalo?? Chováš se dost divně.“
„Divně?“ zopakoval Draco po ní a usmál se na ni. Ne obvyklý chladný úšklebek, ale obyčejný lidský úsměv. Tmavovlasá dívka na něj vytřeštila oči.
„Jo divně.“ Přitakala slabě. A Draco se zasmál.
„Běž, Samantho, najdi si jiný chladný objekt.“ Například tamhle tu sekeru!
„Slavný Draco Malfoy roztál?“ ušklíbla se, ale dost dobře jí to nešlo. Vždyť právě ztratila skvělou partii!! Myslíš sedínku nebo přední fasádu?
„Dá se to tak říct, Sam.“ Přisvědčil jmenovaný, a protože se Samantha k odchodu neměla, sám se zvedl a šel do ložnice o všem přemýšlet. Ta jen nechápavě zakroutila hlavou a šla zhrzená k její skupince kamarádek. Já si právě nechápavě vykroutila oči. To jako ta ložnice?
Dracovi se nedařilo usnout. Hned jak zavřel oči, tak se mu Adriana vybavila před očima. Stokrát zkoušel zjistit, proč na něj tak emociálně zapůsobila, proč se do ní na první pohled zamiloval. Protože autorka je morbidní. Byla sice hezká, moc hezká, ale nelišila se nějak výrazně od jiných pěkných holek, který Draco znal. Že by se zakoukal do těch jejích očí? Naivko. Stejně pomněnkově modrých jako má on? To zavání narcismem! Pravda, měla je úplně jiné než ostatní. Neřekl teď právě, že je měla stejné jako on? Co v nich bylo? KAKTUS! Souhlasím…Upřímnost? Nevinnost? Touha po lásce? To tyhle faktory v něm probudily lásku?
Draco byl v koncích. Nedokázal to. Co? Vysvětlit svoje nynější vnitřní prožívání. Tragéde…Ale po chvíli mu už to bylo jedno. Teď jen musel vyčkat mučivý čas, než se s ní setká znovu. A my se pokusíme to přežít. S pánvemi to tak těžké nebude...a s tequilovníkem na zahrádce už vůbec ne.
„Albusi, můžu s vámi mluvit?“ vstoupila do ředitelovy pracovny profesorka přeměňování Minerva McGonagallová. „Ne, trhni si nohou!“
„Samozřejmě, co se děje, Minervo?“ zeptal se zdvořile Brumbál a nabídl jí křeslo naproti sobě(!) jemu.
„Jeden chlapec ze Snapeovy koleje se chová naprosto nezmijozelsky. Úplně mě to vyděsilo!“ No to je tragédie! začala McGonagallová a oči jí to prozrazovaly. Na chvíli přestávám – musím si držet ruku v touze sáhnout po pánvi. Ředitel se jenom pro sebe pousmál. Jeho plán se zdařil, chlapec z věštby se skutečně stal lepším člověkem.
„Vy asi myslíte Draca Malfoye, že?“
„Jak to víte?“ užasla profesorka. „Nejsem blbej!“
„Láska dokáže zázraky.“ Prozradil ji záhadně. „Co přesně se děje?“ „No, to takhle vylezu před barák, vole, ne, a vidím padesát kosmickejch korábů, ty vole! To sem teda čuměla!“
„No… na hodiny se učí, dává při nich pozor, pomáhá mi s pomůcky, v kurzu ufonštiny dělá ohromné pokroky, je milý jako kaktus… já to nechápu Albusi! Já taky ne a je mi to jedno! Jaká láska by ho mohla změnit a tak nepřirozeně rychle?“ rozrušila se McGonagallová a poposedla, aby jí ten ježek, na kterém seděla, tolik neprovokoval vedení.
„Uklidněte se Minervo, prostě se nám Draco zamiloval a konečně poznal dražší hodnoty než je sláva, bohatství a moc.“ Brumbál zamával hůlkou a vypíchl si oko před profesorkou se objevila sklenička whisky. McGonagallová zamumlala tiché díky a hodila do sebe nabízený panák. Kosové se šťastně rozlétli a pustili se do makového pole.
„Doufám, že víte, co děláte, Albusi. Já jsem ráda za tohodle kohodle? nového strašáka do pole Malfoye, ale aby na to sám nedoplatil. A dej sem ještě jednu rundu, vole! Pití pro všechny na mě!“ Díky, vole!
„Bude to pro něj těžké.“ Uznal ředitel. „já však věřím, že vše nakonec dopadne dobře.“ Dobro zvítězí a Zlo bude poraženo? Těžko, jistí to dvě mrtvoly….
Brumbál o dva dny později seděl u stolu a vyčkával. Dnes je to týden, od Dracovy návštěvy v myslánce a měl by každým okamžikem přijít spolu s četou na odklid přebytečných čárek. Albus naprosto věděl, co mu mladý Malfoy řekne. Draco byl vždycky tak předvídatelný, jeho plány průhledné a myšlení na úrovni kozy na střeše mrakodrapu. Technická: diví se někdo? Byl svým geniálním nápadem nadšený. Hm, aha... ne, já se opravdu nesměju... Teď jenom, aby se do něj Adriana zamilovala také, ve věštbě o tom žádná zmínka není. To se dal na gardedámu? To sis vzpomněl brzo, dědo!
Ředitelovi se udělala na čele velká vráska. Začínal mít strach, že svým počínáním mu může také pěkně ublížit.
……………………………………………..Pauza……………………………………………
Chápe tu někdo pointu tohoto příběhu?
Ne, radši si jdu pustit film o langustách.
…………………………………………..Konec pauzy…………………………………………
Ale co! A já si dodneška myslela, že jsem nezodpovědná! Stejně tak jako tak by se s ní dříve či později setkal a aspoň to může někomu vyčíst. A teď mi ukaž tu logiku. Jo, už ji vidím... schovává se tamhle vzadu za sloupem. Chytrá holka! Brumbál se vrací do puberty?
Brumbál si však moc přál, aby byli šťastní pár, když už se dal na tu dráhu ufodohazovače, i když jim v tom bude bránit spousta špatné gramatiky překážek. Lásku on obdivoval a vždy byl neuvěřitelně šťastný, když někdo lásku v někom objevil a přesně obráceně. Jako když ji ztratil?... nechce mi někdo vysvětlit předchozí větu? Jednoduché…Brumbál se přidal ke květinovým dětem. Já slyšela, že se teď vrací 60. léta... ale že je to až tak vážný...
Nyní ze srdce doufal, že se to samé brzy stane. Udělá pro to všechno. Víte co, radši mi vysvětlete celou povídku! Pokud to někdo chápe...(viz Pauza)
Někdo zaklepal na dveře. Brumbál zvedl hlavu a řekl Dále, Dale... a ty, Chipe, pojď taky, ať tu máme garde. Dovnitř vstoupil očekávaný host, Draco Malfoy.
McGonagallová měla pravdu. Změnil se. Jeho tvář hořela novým silným citem: láskou. Hasiče!!! Policajty!
„Dobrý den, pane řediteli.“ Pozdravil ho blonďatý chlapec a zůstal stát.
„Jen se posaď, Draco.“ Usmál se Albus. Obálka, kterou vytáhl při minulém setkání, ležela na stole. A tikala...a sem tam na někoho vybafla.
„Tak jak se máš?“ začal konverzaci. Super, dík za optání! Blonďák s nesmělým úsměvem se posadil se za se stůl a neurčitě pokrčil rameny. Se.. mě to.„Nebudu to dlouho protahovat, bereš to?“ Neberu! Ale co mám dělat, když jsem řekla, že se na to mrknu? Jaký si to uděláš, takový to máš!
„Beru.“ Kývl Draco. Oči mu jen zářily nedočkavostí. „jen mám malý dotaz. Proč zrovna já? Proč zrovna ona?“
„Osudu se nikdo nevyhne.“ (Osud sebou trhne a vystřelí z otáčecí židle. Zmateně se rozhlédne, podívá se na dvě vyjevené mrtvolky zírající na něj s otevřenou pusou a pánvemi za zády a s úsměvem se zeptá: „Trochu jsem si zdřímnul, co se dělo poslední tři životy?“) Prohlásil záhadně Brumbál. Hm, to je fakt... já jsem vlastně UFOlikvidátor a ti mají osud opravdu těžký. „A tohle se mělo stát, nedá se to změnit.“
„Aha.“ Řekl Draco, ale očividně tomu neporozuměl. Tak to jsi jen další oběť šedesátých let.„kdy za ní můžu jít? Dneska?“ Ne, dneska má dívčina manikúru. A zítra si jde koupit mozkovou kůru. Bílou, šedou, zelenou... tu poslední kvůli harmonii barev.
„Klid, mladíku. Nezapomeň, že zatím žije v mudlovském světě, nemůžeš za ní hnedka přiběhnout a vysypat, že je čarodějka. Aneb proslov hodný Brumbála. Všechno chce čas. A myslím, že nejvhodnější nastane na konci školního roku, což je za tři měsíce. To mají mudlovské školy stejné s námi.“ Přistrčil obálku blíž k němu. To má být úplatek? Pro mě? Díky... ale za tohle by to chtělo aspoň meloun. Nebo citrón...
„Až za tři měsíce?“ zklamaně vydechl a hmátl po ní. Super, ale my známe kaktusy, ty nám ty tři měsíce pěkně zkrátí.
„To snad vydržíš, ne?“ pohlédl na něj ředitel skrz půlměsícové brýle.
„Samozřejmě, pane. Jen, že hned na začátku prázdnin jedu s naší rodinou k moři až skoro do konce srpna. Moc si ji ne-“ Mladý Malfoy se zarazil a trochu zčervenal. Hasiči, tak kde se flákáte? Tohle už je vážné! Utopíme ho v moři…nebo ho nenápadně hodíme žralokům.
„Neužiješ?“ poradil mu šibalsky Albus. Jo, je to úchyl. Draco neurčitě přikývl. „jak myslíš, jen tě prosím, neubliž ji, věř, že bude mít těžký život.“ To je jako její otec?
„Jak to myslíte?“ neklidně poposedl.
„Ani pro tuto informaci není správný čas. Hodinky pořád blbnou, tak máš smůlu, hošánku... Ale dozvíš se to, o to neměj strach.“ Toho se právě bojím!
Draco v tu chvíli vycítil, že už by měl jít. Postavil se a Brumbál s ním.
„Děkuju vám, pane řediteli za vše, co jste pro mě udělal. Na shledanou.“
„Na shledanou, Draco.“
Když blonďák odešel, Albus znovu usedl. Tím blonďákem chce zdůraznit co? Jeho inteligenci?
„Tak nám začíná nový příběh.“ Mluvil k sám sobě. A ke komu jinému? K muňkám v hlavě? „a jak těžce dopadne, to ani já nevím….“ Pche, optimisto. Ale já jo! PÁNVE SEM!