Jdi na obsah Jdi na menu
 


Třetý Veledýlo (F3a)

12. 11. 2009

(Původní počet stránek: 12/20…pro představu)

 

Cat(ktus) versus Black F3 aneb zemřete po vílím způsobu po3tí (nech si F, (ktus) je moje)

1.Domov explodoval a dárek brzo taky, ale nebudeme zabíhat do trapných detailů…

Lord Voldemort se podíval svýma novýma vietnamskýma očima na svou pýchu-na svou dceru Cathrine. Už ne Cat (hrine)? Jsem zklamaná...chudák (ktus) Měla vlasy po matce a oči po něm (hnědo-rezavé vlasy a temné oči a aristokraticky řezané rysy To řezání ji muselo bolet. A kromě toho jsem myslela, že Voldy je červenoočec. A co vím, tak ani aristokrat nebyl. Možná tak napůl. Možná.). Byla po matce vílou, ale po otci byla výbornou čarodějkou a masovým vrahem. Na svém sídle měl uvrženo spoustu kouzel a jedno z nich umožňovalo čarovat doma i Cathrine , aniž by ho zajímala interpunkce to zjistil někdo z ministerstva. Nikomu nedošlo, že to by mohla i tak. Strašně rád ji mučil. Měla ráda zakázané kletby. Mazlila se s nimi místo s plyšovým medvídkem. Uměla je skvěle a nebála se ničeho. Jednou dokonce ochromila bolestí i jeho, když zkoušel sílu její kletby. Ještě aby ne, když ho praštila do hlavy jeho vlastní bustou. To bychom si taky měly pořídit. Tom by nám to mohl dát jako důkaz díků. Byl na ni tehdy strašně pyšný, že ji uzvedla. Bylo jí tehdy 10let. Od té doby mohla používat tato kouzla jakkoliv, kdykoliv a na kom chtěla a ona toho využívala. Spousta smrtijedů se jí bálo a jí to vyhovovalo. Busty byly tenkrát tvrdé. A ne každý měl vlastní. To, že neměla žádné přátele jí vůbec nevadilo. Smrtijedi byli jako její rodina a přátelé, i když je nesnášela a opovrhovala nimi. Autorka by měla dostat Nobelovu cenu za nesmyslné věty. A my za mír. Tak s tím počkej, až bude Catktus po smrti..tomu jako věříš? Ona by nikdy nedokázala sloužit. Musela by vést. A co dělala doteď?
„Cathtine…“ Proboha, tak kolik má ještě jmen? promluvil na ni otec, který se jí snažil ovládnout těla ona jich měla víc? Kompenzovala si mozek… Tohle beru☺ zakázanou kletbou a ona už to ani nevnímala. Znuděně civěla z okna a poklepávala prsty o svou poslední oběť. Vždyť to byla tak triviální obrana. Byli v jejím pokoji a ona zrovna uvažovala, že by se měla naučit vařit Veritasérum. Proč se to učit? Vždyť je to tak triviální, že by to zvládla hned napoprvé. Už mockrát ho ochutnala. Znala taky protilátku na něj existuje protilátka proti kaktusům? Tequliovníček, co jiného...to je jen potravinový doplněk… a mockrát ji použila, když ji otec vyslýchal, kdo nabarvil strop v jeho pokoji na žluto, apod… Nevyloudil to z ní… a zešílel z toho, takže ho nenapadlo použít něco účinnějšího.
„Copak?“
„Počkej, něco pro tebe mám…“ řekl, zmizel za dveřmi a za chvíli se vrátil s gumovou kachničkou, zrovna když si pročítala postup pro výrobu Veritaséra. A co bude s tím ovládáním? Otočila se a oči se jí rozšířily zděšením – měla z kachniček fobii nadšením a očekáváním. Otec držel pod hůlkou nějakou dívku. Tohle patří do muzea.
„Tohle tvoje nová hračka. Kletby došly a majitele plyšových továren jsem dávno vyvraždil. Na ní se můžeš naučit kouzlo Avada Kedavra…nebo Kedava…??? Kevavra…překlep no…se stane každýmu.“ řekl. Cat odložila knihu a pozorovala dívku.
Na první pohled ji zaujal její výraz-byl hrdý a beze strachu, ve stylu pohledu „Chcete mě?“- co se má stát, ať se stane, já s tím nic neudělám… já nejsem Catktus...to ta naproti mně… měla dlouhé rezavé vlasy a veliké zeleně jiskřivé oči. Já ti říkala, ať vypneš pojistky. Já jí neradila, ať do toho strká prsty. Přece je velká a ví, že není Catkus! Ehm…
„Ty někam pojedeš? Vždycky dostanu něco, jen když někam jedeš…“ začala Cathrine
„Ano. Na pařbu do KFC. Mají tam nový salát, Picante, tak uvažuju, že bych ho mohl používat místo Cruciatus... Vrátím se za dva týdny…a…“
„A to mě tu chceš celou tu dobu nechat jen těmi tvými paky???!!!!!!!“ přerušila ho Cathrine. „Jo, doufám, že se tě konečně zbavím.“
„Ale no tak Cat, nesmíš se na mě zlobit!“ A na ně taky ne, znáš to…jaký pán, takový pes. Haf?
„Jak to že nesmím? Já můžu všechno…“ Především dostat přes hubu. Provedu. ale tentokrát ji přerušil vedení on…
„Prostě musím odjet. Je to moc důležité . Chci abys vyrůstala v lepším světě, než já a o to se musím postarat. Takže musím půlku toho světa oddělat a zbytku vymyju mozky.“ Řekl, přešel místnost, políbil praštil svou dceru na přes čelo bustou, řekl „To máš za to! Tak zatím“ a odešel. Ach ta láska…živě si dokážu představit to mlasknutí Čeho? Busty? Ne, myslím tu pusu na čelo
Najednou v místnosti zbyly jen ty dvě dívky. Ta rezavá zkorodovaná měla na sobě nějakou školní uniformu a ta druhá rudé, velice krásné šaty, velice ušpiněné od krve, jaké kdysi nosívaly princezny a vypadala jako v jednom ohni. Catbuřt. JasněCathrine přešla ke své obrovské posteli s nebesy a sedla si na ni. Nebesa...spadla jsem. Úplně na mudlovskou šmejdku zapomněla a připadla si zase tak sama. Doporučuji navštívit očaře, v lepším případě psychiatra. Neměla nikoho ráda, jen svého otce a byla vždycky špatná, když odjížděl. No, podle mě byla zmetek už od narození, ale nebudeme jí brát iluze... Konec konců, i ty šaty, co měla na sobě nosila jen kvůli tomu, že se mu to líbilo. Jinak chodila nahá, že. To jsou ty stáže. Byla jeho malá princeznička. A velká kráva. Nebo opeřenec, nebudu se hádat, který. Všimla si zrzky až, když !!!!! Ze zdravotních důvodů to nevidím... přešla ke knihovně a začala se dívat na její knihy.
„Nešahej na ně těma svýma odpornýma prackama!“ A odkdy se dívá rukama? Jiná galaxie, jiný mrav…vyjela na ni Cathrine, ale dívka se na ni usmála a řekla „Polib si,“ a četla dál.
„Hele, já jsem se smířila s tím, že z tohodle domu nevyjdu už živá a jestli mám umřít dřív nebo později, na tom už nezáleží, ne? Tak se alespoň zabavím. I když bych strašně ráda později, Ošklivé káčátko jsem ještě nečetla.
Cathrine byla úplně překvapená z jejího přístupu k životu. Jo, to já jsem taky – tlemím se jak idiot
„Nepokusíš se utéct?“ zeptala se nedůvěřivě Cathrine, která měla už své zkušenosti… Tak mladá a už tak cynická... no ne, proč by utíkala, když jí jen chce zabít? Mohlo to být horší, jako třeba střet s její bustou…nebo třeba pohled do její nosní dírky, staří Egypťané tudy vytahovali mozek, třeba tam něco zbylo. Absolutno...to taky.
„To se určitě pokusím…!…“ Já radši ne, mola bych přijít o iluze zasmála se na celé kolo dívka „…byla bych blbá, kdybych to nezkusila, ne?“ Horší už to nebude, věř mi.
Cat zapnula svou hifi věž A odkdy technika funguje v baráku prošpikovaném kouzly? Znáš techniku, umí dělat jen naschvály… a začaly se k ní linout pohodářské texty skupiny PSH a ona uvažovala nad dívkou, co s ní byla v pokoji. Bez pochyby byla chytrá a znala její oblíbenou skupinu, a proto je jako chytrá? Jiná galaxie...protože si teď trochu pobrukovala. Přiznejte se, kdo z vás by si pobrukoval, kdyby měl umřít? ...... Ale no tak, nehlaste se všichni! Poprvé za svůj život si uvědomila, že nemá nikoho, komu by se někdy mohla svěřit. Zrzka si vytáhla knížku, kterou už Cat přečetla alespoň 5krát a znala ji skoro nazpaměť, (nový výtisk slabikáře) sedla si do lenošky a začala si zaujatě číst. Cathrine to uvítala, Nazdar, jak je? sedla si na postel a začaly jí téct slzy. To jsme dvě... i když pochybuju, že ona se u toho chechtala. Ani si nepamatovala, kdy naposledy brečela. Ucítila, jak ji někdo hladí po vlasech a když se podívala, kdo to je, zjistila, že je to ta mudlovská šmejdka a odtáhla se. Už zase někdo z ostrova Lesbos... teď přijdou na řadu blechy, tak pozor! A nezapomeň na psy… Ti budou následovat za kočkou a ta tu ještě není.
„Ty se mě štítíš. Já se ti nedivím to vím, ale svěřit se mi můžeš. Já to stejně nikomu už neřeknu, takže…“
„Jakou smrtí bys chtěla zemřít?“ zeptala se opět tvrdá Cathrine Tohle spraví jedině Kalgon...
„Skočit z nejvyššího patra té nejvyšší budovy na světě a necítit náraz. Jenom ten let.“ Řekla dívka A co takhle mozek? Ten bys nechtěla? Nepatří do rukou malým dětem…a kaktusům. Neurážej moji plantáž! Neber si to osobně!
„Já nad tím přemýšlela hodněkrát a zjistila jsem, že vždycky je nějaká možnost. Vždycky. Tomu věřím.“
„Asi máš pravdu. Jak můžeš žít tady a přitom být taková optimistka po vílím způsobu? Já z toho černého pokoje už teď chytám depky…“ Já taky něco chytla, asi příznaky kaktusoviny, můžete mi někdo říct, o čem se ty dvě baví? Těžko, já tu pracuju teprve krátce a ufonský dialekt jsem ještě nepochytila.
„Ochraňují mě všichni SSSsmrtijedi.Nikdy mi nemůžou nic udělat, protože by je otec zabil. Myslím. Nevím. <=Tak tohle je to nejúžasnější, co kdy autorka napsala (Moment, dostala jsem záchvat smíchu) Hej, tak tomuhle říkám kloudná věta! Někdy si myslím, že mu víc záleží na nich, než na mně. No jasně a všechno tomu až do teď nasvědčovalo. No, ale v každém případě by mě bránili vlastním tělem. Myslím v této situaci. V jaké? Hádej – ona píše a my čteme. Proč by ji měli chránit je jasné. A když máš za sebou ty nejhorší lidi z celého světa, jsi celkem klidnej. Nemyslíš?“ Umřel už někdo smíchy? Ne? Tak to budu první...padla jsem za vlast…
„Asi máš pravdu. Závidím ti. Moji rodiče o tomhle pekle v našem světě neví. Nenechali by mě tady. Přestože o ničem neví. I když mě bude tento svět stát život, tak ho miluju a nevzdám se ho ani kvůli nim…“
„Asi tu umřeš, ASI. Buď optimistka…“ řekla Cat, Nj, co naděláš, kšeft je kšeft, ale už teď si byla jistá, že tuto holku nedokáže zabít ani jako svou první, ani poslední obět. Tak snad příště no... nebreč, jednou to přijde!

„Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Cathrine (buřt), (ktus)
„Já Jsem Lili Evansová. Můžu ti říkat jen mezi námi dvěma Cat? Cathrine je sice moc hezký, ale mezi kámoškama se to moc nehodí…“ Hm. Asi tak na pět vteřin jsem se přestala chechtat...probůh, proč zrovna Cat?!!!! To je zákon akce a reakce – přišly blechy, tak musí přijít i kočka a pak se dočkáš psa.
„My jsme kámošky? Jak se to pozná?“ Jednoduše! Řekneš, že ji zabiješ jen ASI. Důkaz místo slibů…prosím! Fajn, v tom případě se ale přestaň holit a hoď mi sem žiletku.
„Já nevím, ale myslím, že by to mohlo bejt fajn. Chceš být moje kámoška?“
„Co by mě to stálo?“ zeptala se plná pochybností Cat co třeba lekci gramatiky?
„Jen to, co budeš chtít“ „Ne, svoje piliny ti nedám!!!“
„Tak fajn Si pořídim svoje nó!
„Fajn!“ řekla nadšeně Lili a spontánně objala Cat. Ta sebou trochu cukla a zatvářila se překvapeně. „Ty nejsi alergická na chlupy?“ Na blechy taky ne? Super!
„Tak na tohle si budeš muset zvyknout. Holt se nedá nic dělat.“ Řekla Lili a znovu objala Cat a ta jí to jen zdráhavě oplatila. A potom ji uškrtila. („Sorry. Ale řekla jsem, že ASI, ne?“)

Během 12dní se z nich staly nejlepší kamarádky. No, už si zvykám...bylo to horší. Dělaly smrtijedům děvečky pro všechno a hlavně pro to jedno naschvály a oni jim to trpěli a dokonce je to bavilo. Nj, zvlášť Lily, když její rodiče byli mudlové. Jediného, kterého to nebavilo byl upír Francimoor. Byl vážně nemocný nějakou mudlovskou nemocí a umíral. Jmenovala se hladomor a Francimoor si ji způsobil, když se pokoušel vypít Catbuřt, která měla tak odpornou krev, že mu okamžitě rozleptala zuby. Tomu se říká kurděje…v garáži má zaparkovaný koráb. Titanik nebo talíř? To je jedno
13.den
„Lili vstávej! Musíme si pohnout! Pojď za mnou!“ řekla Cat a už tahala Lili zpod postele její části postele.
„Kam to jdeme?“ ptala se ještě ospalá Lili. Kdo by taky ve čtyři hodiny ráno nebyl ospalý, že? Nikdo, jsme totiž polobozi a mrtvoly spát nemusí (na blbou otázku blbá odpověď) „Tiše a pojď“ řekla Cat a táhla Lili za sebou po zemi, přes hřeby. „Nešlo by to postupně? Jsi moc náročná.“ Došli do velké mramorové haly, Cat mávla hůlkou a za Lili se obrátila zeď kolem své svislé osy. Byl tam krb. Dělal na ni kuk. Ono se to po-tento...
„Tady máš.“ Řekla Cat a podávala Lili jointa Letax a jednu jejich společnou fotografii. Druhou měla Cat. Objímaly se na ní a vyplazovaly chvílemi jazyk a chvílemi byly vysmátý, že se musely o sebe opřít. Nikdy, opakuji NIKDY nejezte nic zeleného, chlupatého, pořádně vostrého... no prostě kaktus. Vědci nedávno prokázali, že je vysoce toxický! Toliko k čerstvé dodávce tequilovníku.
„Díky. Kdybys někdy potřebovala, tak mě najdeš v Háji zeleném s.r.o. Bradavicích. Kdykoliv Máme otevřeno nonstop.
„Díky. Díky, že jsi. Ale asi se už nikdy neuvidíme. Zkusím ti napsat.“
„Nebudeš mít průser?“ Neee... taťka mě jen trochu polechtá kletbou Cruciatus, ale to je tak triviální, že si leda ucvrknu do spodničky...busty už vyšly z módy? Časy se mění stejně rychle jako svět.
„Ne, jako že jsem tě nechala sežrat draky…radši už běž“ a neztrať mi ty tečky, co jsi dostala na rozloučenou. Sakra, teď se mi nějak rozsypaly...
„Mám tě ráda“ řekla Lili, rychle objala Cat a stoupla si do krbu a byla v jednom ohni.
„Nebelvírská věž!“ a zmizela v zelených plamenech
„Já tebe taky“ řekla Cat.
Potom utíkala do kuchyně pro 50kg hovězího. Tím nakrmila draky a skřítkovi zakázala o tom říct skřítkovi komukoliv. Ani skřítkovi… Radši mi pojď pomoct vykládat dodávku z Tichomoří. Tenhle měsíc je skvělá úroda...výborně!
Celý týden byl skvělý. Otec se na ni ani nezlobil, že ji nechal roztrhat draky, to jako Catbuřt? když nebyla podle Cat pro ni dost dobrá, tak na tom něco bude. No jo, sama ji sežrat nedokázala, tak to zase oddřel někdo jiný. Blbí rozřezaní aristokrati...
Celý měsíc uplynul a Cat se svým přerosteným „UFO. Catktus UFO.“ ocelotem (větší kočka s čarovnými schopnostmi-třeba se umí zmenšit nebo zvětšit, takže může cestovat v krabičce od sirek) Konečně je záhada rozluštěna…Saskií na klíně psala první dopis Lili-až teď přišla na bezpečné doručení-přes Saskii. Do jejího pokoje vtrhl otec
„musíš mi něco vysvětit!“ zařval na ni „Kam zmizely moje tečky????“
„neřvi na mě! Zase sis je nechal ve skleničce na umyvadle! Na to máš lidi, co to rádi poslouchají!“ Au. Teď jsi ranila tatínkův jemnocit...
„Kde je ta mudlovská šmejdka!!?!!“
„Cože?“ teď se podívala Cat do země a pro jistotu se tam propadla a jak tam jela vietnamskýma očima na výlet, narazila na uslzené oči domácího skřítka. Toho, který jí dával to maso pro draky. Práskl ji! Co teď? No co, pohřbíme ji.
„Francimoore! Pojď sem! Musím teď odejít. Nepusť ji ani na krok z pokoje a kdyby se z něho chtěla dostat, tak jí to nedovol! Jasný?!“ a odešel. Francimoor si zkontroloval jeho odchod a zjistil, že si ho zase neodpíchl řekl :
„Velice dlouho jsem se těšil, až tě budu moci potrestat za ty zubya rozbité kormidlo!“
„Ty mě nemáš trestat, jen hlídat!“ a zaměřila na něj svůj vílí pohled, ale pak zjistila, že nemá zaměřovač on tam z ničeho nic nebyl! Vedle, vedle...vedle té jedle Ucítila otevírající se ránu na krku a bylo jí jasné, co se děje. Sál jí krev. I krávy se čas od času musí podojit. Nám saje krev i ta kráva… asi to bude nějaký nový druh UFOkrávy. Má to vůbec přirozeného nepřítele? Myslím kromě nás dvou. UFOkomáry. Nemohla to zastavit. Tak zkus brzdu. Možná to ani nechtěla zastavit, možná se bála příliš otcova trestu… pak ztratila vědomí a uvědomila si ho koho jako? To vědomí? No jasně, zdrhlo, jen tak na zkoušku až ve chvíli, kdy na svých rtech ucítila tekutinu. Nechtěla zemřít. Začala tu tekutinu sát. Pak zdvihla oči a uviděla spokojeně se šklebícího se Francimoorase. Udělal z ní upírku! Krev nám pila i předtím, takže žádná změna. Že jo:-)Odhodila ho bolestivě na zem, chytla se za ruku a utíkala do vstupní haly ke krbu. Dobře, teď si to přeložíme. Není jasné, jestli ten dopad na zem bolel ji nebo jeho, ani proč se chytala za ruku (ledaže by se bála, že jí upadne), takže prostě řekneme, že Catktusbuřt se nějakým úžasným MS vílím způsobem dostala ven a bere roha. Jasný?! Po cestě potkala pár smrtijedů, kteří se jí většinou postavili na odpor, ale sebrala jim hůlky, tak jí většinou, než je nakopla o pár set metrů dál, servaly kousek z šatů. Ten Smrtijed, ty Smrtijedy...moment…proč se ty Smrtijedy stavěly na odpor? To nevýš? Tušim…Když se konečně dostala ke krbu, vytáhla Letax a bez jediného zaváhání křikla „Jsem blbá! Věřte mi to!“ a za ní se sborově ozvalo: „Věříme!!!“
„Nebelvírská věž“


2.Bradavice a už je to tu zas... divím se, že ten hrad ještě stojí...marně čeká ta ty tečky.

Bylo kolem desáté hodiny večer a každý se v místnosti kruhovitého tvaru s rudými tapetami dobře bavil, když oheň v krbu zezelenal a vystoupila z něj dívka, pracovnice Červeného kříže. Byla celá od krve, měla tmavě rudé šaty (Korzet s tenkými ramínky a sukní, jakou nosily princezny v pohádkách a to celé ze saténu a pořádně roztrhané, jak prošla tou smrtijedskou čistkou), trochu rozcuchané dlouhé kudrnaté rezavo-hnědé vlasy a byla udýchaná, jakoby před chvílí běžela maratón. V těch šatech jí to muselo jít skvěle. Měla praxi ze stáže. Vypadala jako princezna, která se bojí, jak všichni usoudili podle té krve. Ale čeho se bojí? Že by následujících devíti stránek? Mimo jiné… Byla totálně zchvácená. Řekla jen „Lili, Lili Evansovou“ a omdlela. No, tady pod stolem je to taky fajn. Chceš poslat pizzu? Chceš se pozvat?:-)

Probudilo ji vycházející slunce, které jí zaklepalo na dveře a poznamenalo, že ještě nemá zaplacený nájem za poslední měsíc. Do lesa přišel berňák… Když už jsme u toho, strhla sis z daní tohle nelidské vypětí? Dvakrát…aby neremcali.
„No konečně, jste se probudila slečno…“ řekla nějaká vlídně vyhlížející žena po pravici Cat
„Měl bych na vás pár otázek“ řekl muž po její levici
„Samozřejmě pane Brumbále“ řekla Cat a sedla si „Ale neumím používat tečky, takže nevím, jestli pochopíte, o čem teď mluvím. Bez teček je ufonština hrozně těžká. A CO TEPRVE ČÁRKY…
„Napijte se“ řekla jí ta žena dala Cat disku s nějakým čajem. „Musíte být připravená na pětiboj, olympiáda se blíží.“ Cat si přičichla a řekla
„Veritasérum snad nebude nutné. Diskem umím házet i tak. Ale když jinak nedáte…“ řekla Cat a všechno to vypila
„Máte veliké znalosti lektvarů na vašich 16let slečno Cathrine“ řekl Brumbál, který byl úplně bez sebe nadšením, že ji má ve škole, a tak si nevzpomněl, že o Veritaséru se mnozí dozvěděli už ve čtrnácti.
„Otec mě mučil…“ řekla Cat a posmutněla stýskalo se jí po bustách.
„Co se stalo, že vás sem pustil?“řekl Brumbál „Trochu jsem ho klepla bustou.“
„Mohla by u toho být i Lili? Nechtěla bych to vyprávět dvakrát. Právě se mi podařilo napsat tečku za konec věty a chtěla bych se pochlubit.
„Samozřejmě. Madam, prosím nechte přivést slečnu Lili Evansovou“ řekl Brumbál a trochu se na ni usmál. Na koho? Na mě, stála jsem za Catktusbuřt a nabíjela kulomet. Cat to neopětovala. Zklamala otce a nakonec hledá jako upírka útočiště u jeho největšího nepřítele.
Když přišla Lili, tak jim všechno Cat popravdě řekla a čekala, co bude dál… a zkoumala přitom tečky, které Lily šlohla.
„Co budeš dělat teď?“ zeptala se Lili
„Nemám tušení, ale chtěla bych si sehnat slovník spisovné lidštiny. Když zvládnu státnice, mám velkou šanci stát se jedním z vás.Nestraš...
„Pane profesore! Podívejte se do dnešního Denního věštce!“ přiřítila se nějaká žena a podávala jeden výtisk Brumbálovi.
„No, tak tady je ověření pravdivosti vašich slov“ řekl Brumbála a začal předčítat:

Dnes v noci bylo nalezeno na louce poblíž Londýna 10mrtvých těl smrtijedů. Mrtvá těla... hezky...jeden by řek, že byla živá… Kdo, nebo co mohlo něco takového udělat, se jen dohaduje, ale většina si myslí, že to udělal sám Vy-víte-kdo. Asi nesplnili nějaké jeho přání nebo něco. A nebo mu ukradli nějakou jeho gumovou kachničku nebo něco. A teď mi povězte, kdo mu dal do ruky tu pánev? Pojď támhle za roh, já se ti přiznám. Mezi mrtvými byl nalezen i poslední čistokrevný vampír Francimoor DeLaCruel. Aspoň se nebude muset trápit hlady, chudáček. Právě jsem zdědila kormidlo…éé…koráb. Byl rozsekán na 10 kousků a poté znovu poskládán dohromady (tento obřad se provádí, pokud chceme, aby poslední pokousaná osoba nemusela pít krev aneb když to chce být zajímavé, vymyslí si to nějakou pitomost), takže se nyní spekuluje, koho mohl DeLaCruel pokousat, že ho vy-víte-kdo zabil…

Vážně by se měl někdo přiřítit do Denního věštce a předčíst jim to a uvidíme, kolik těl zůstane naživu.


Takže je to pravda. Nechtěla by jste studovat tady v Bradavicích? Tohle jsem nečetla. Nastoupila by jste do šestého ročníku, to je tady se slečnou Evansovou, protože předpokládám, že umíte všechna kouzla potřebná, stejně jako historii, lektvary atd… na první pohled totiž vidím, že jste MS Catktusbuřt! Vlastně tu už vůbec studovat nemusíte, MS většinou zvládnou i mnohem náročnější kraviny.

„Víte, já si nejsem jistá. Co když otec to tělo rozdělili, oni totiž otec jsou strašně zlý…ale neudělal s ním ten obřad. Ten obřad snad provedl už když ho rozsekal a zase slepil, ne? Co když to udělal jenom jako? Aby nás obelstil a já tu pokousala spoustu studentů? Vy ho neznáte. To si věříš, děvče... Teď mě nenávidí, protože jsem Lili nezabila a je schopný mě zneužít..“ Sociálku! Psychiatra!
„Ne. Nebude riskovat život Zmijozelova dědice… hlasitěji, neslyším... takže příští týden, nebo rovnou zítra pojedete tady se slečnou Evansovou do blázince, ať mám konečně pokoj (dvě mouchy jednou ranou…) samy dvě do Příčné ulice a nakoupíte všechno potřebné…ano?“ No jasně, hledají ji všechny Smrtijedy a on je pustí samotné...skvělé řešení, dědo!:-) zeptal se spíš Brumbál pro sebe, protože si nebyl jistý, jak na to zareaguje jeho druhé , Zelený skřet.
„Já ale nemám peníze…“ To je průser.
„Slečno Vidlová. Riddlová. (…) Vy nevíte, jak se jmenovala vaše matka za svobodna?“
„Ne. Vím, že se jmenovala Jasmína G. A to mi vždycky stačilo… to se divím, s tvojí roztahovačností...Všimněte si absurdity této věty: Moje maminka se jmenovala Jasmína G.“
„Gringottová…“ řekl Brumbál nespokojeně, že Caktusbuřt už zase nepoužívá tečky jak má.
„A…?…to znamená, že…?“ nechápala Cat Všimli jsme si...Jasně, v životě totiž neslyšela slovo „tuneláři“
„Znáte Gringottskou banku v Příčné ulici? Ne, to je něco nového? Jo, další slovo z „Ufounsky snadno a rychle“ Omlouvám se, otec vás tam nikdy nevzal...sobecky tuneloval sám… a ještě nám nevrátil bambuslopatu.V každém případě jste jediná dědička Gringottské banky, Gringottského sídlo, Gringottského hradu, Gringottského kamenného mozku a já nevím čeho ještě… protože jsem největší kouzelník na světě a jsem úplně mešuge! co se tak tváříte? Jste nesmírně bohatá! A taky nesmírně blbá...“ dokončil Brumbál
„A kde je to sídlo, hrad a kde najdu nějakého rodinného notáře?“ zeptala se Cat trochu vyplašeně …támhle…hned za tou tečkou.
„Zajdete si na ministerstvo kouzel, oni vám tam udělají testy už zase budou marně hledat její IQ a dají potvrzení o vašem šílenství původu, pokud budete chtít, budete chtít, ano, budeme chtít nebo taky ne, záleží na tom co: nechat žít či zabít? můžete se nechat přejmenovat. I když vaše příjmení je Gringottová, protože jste se matce narodila za svobodna ve vězení a otec vás neměl příležitost nechat oficiálně zavraždit přejmenovat, protože by mu to dělalo jisté zažívací potíže…“ Tiká mi žaludek…
„Mohla bych dostat tužka a papír?“ Nemoct, protože neznát skloňovat.
„Jasně, tu máš…“ podala jí Lili z kapsy nějakou stránku z knihy a pořádně jí ji vlepila do tváře, přičemž schytala káravý pohled od Cat i Brumbála-jo pro dobrotu na žebrotu, pomyslela si Lili. Žasnu, že dokázala něco takového vyplodit…
„Díky“ řekla Cat a sepsala si, co ji zítra chystá… Ráno: posnídáme halucinogeny. Dopoledne: ztrapníme se v přízemí – pokud máme dobrý den, tak i v prvním patře. Poledne: poobědváme stimulanty. Odpoledne: ztrapníme se v prvním patře, pokud jsme to nestihli dopoledne – v ideálním případě stihneme i druhé patro. Večer: pokud odpoledne nebylo ideální, ztrapníme se ve druhém patře teď a v rychlovce hupsneme i na půdu, poté naservírujeme sedativa spolubydlícím – sami jíst nebudeme, umírat je lepší nalačno. Noc: spíme a už se neprobudíme, kulomet byl totiž nalezen. :-D
Notář, oblečení, banka….potom usnula („Notář, oblečení, banka…bum.“) a probudila se až ráno kolem deváté a to už u její postele netrpělivě seděla Lili


3.Příčná ulice se ze samého zděšení narovnala, ale po zralé úvaze zatočila doprava.


„Měla jsi mě vzbudit z téhle příšerné noční můry…“
„Já bych to udělala, ale ošetřovatelka by mě zabila. Už mi vyhrožovala…plácačkou na mouchy.

Cat dostala snídani do postele a hladově se na ni vrhla. To je servis... asi se chtěli pojistit, že nepotká žádného studenta, kterého by mohla vycucnout...tak jí ho naservírovali přímo pod nos. Potom si oblékla své saténové tmavě rudé šaty, které jí den předtím Smrtijedi roztrhali na hadry, umyla se a vyrazily ZZZzáchraným autobusem, který Brumbál včera objednal do Příčné. No prostě machr. Vsadím se, že až odjedou, objedná kamion česneku a rozvěsí ho kolem svojí pracovny. A aby se neřeklo, tak po jednom do každé koleje.
Nejprve zašli oni všichni a rozhodně bez nás na ministerstvo, tam jí udělali testy IQ po3tí, opět zjistili, že absolutní nula je v porovnání s její inteligencí na úrovni teploty saharského léta a že jejími rodiči tedy nejsou nikdo jiný než Tomas Riddle a Jasmína Gringottová a vydali jí do rukou teroristů občanku…hej, tohle Rowlingová nikde nezmínila…autorka má u mě naprosto bezvýznamné plus…což byla fatální chyba, protože ona není občan, ale komár – vlastně sorry, upír...
Pak šli k notáři. Opět všichni, potřebovala neviditelnou ochranku. Ten jí vydal seznam jejích nabytých statků a šel s nimy je zkontrolovat. Quo vadis... ne, radši se neptám. Mě by to také zajímalo.
Jakmile vešli do banky, zřítil se na ně strop, ten statek už byl totiž velmi zchátralý a skřeti přestali pracovat a začali s námi nadšeně jásat hleděli na Cat, jakoby ji hned poznali. Pak se ozvalo sborové: „Dobrý den slečno Gringottová. Jsme rádi, že jste se k nám vrátila.“ A vypadalo to , že mají doopravdy radost, že se ten strop zřítil! Nechala se zavést do ředitelské kanceláře, „Beru stovku za hodinu...“ ale ačkoliv byla velice pěkně vybavená, byla prázdná. S tou pěknou výbavou bych to nepřeháněla, ale o prázdnotě jejího mozku víme všichni své...vakuum. „Ředitel je ve vaší kanceláři, ale nedívejte se mu do očí.. je to zlá Medúza.“ řekl jeden skřet a zmizel za rohem, než stačila Cat cokoliv říct. Což nikoho nepřekvapuje…Když vstoupila do své kanceláře, našla ji zdemolovanou. Jj, stropy jsou těžké... Kdysi krásné ebenové zdi byly plné prachu a obraz s nějakým kouzelníkem byl otočen pro jistotu předem ke zdi a ještě k tomu hlavou dolů… a jak to poznala, když byl předem ke zdi? Catktus…co víc říct, a na jejím koženém pohodlném křesle sedělo to nejhnusnější, co kdy viděla. Potom ale zjistila, že to bylo jenom zrcadlo. Dělá, jako by tam už někdy byla. Byl to neuvěřitelně vypasený mastňácký skřet, který kouřil. Když je uviděl, trochu si poposedl, přičemž si říhl a nabídl jim křesla naproti jeho přes stůl. „Těší mě, já jsem ufonka z planety Neumímčesky. A vy?“ „Jsem Génius, padni na zadek.“
„Sedněte si , jestli chcete. Teď ale buďte ticho, poslouchám Alfonsiho (dejme tomu, že to je někdo jako mudlovský Bach, Smetana, Majkl Džexn, Bon Jovi, Maxim Turbulenc, apod.)
Lili a notář si okamžitě sedli, ale Cat stála u dveří a přemýšlela, co má dělat, což se jí moc často nestávalo, a přitom se dívala na skřeta.
„Tak si sakra sedni ty náno!“ křikl skřet. Teď byla Cat už rozhodnutá, co udělá. Odejde.
Přešla ke gramofonu, tak ne, vyndala desku a rozbila si ji o hlavu, až to zadunělo. Lily obdivně vydechla: „Dokonalá rezonance...“ zem a otočila se zpět ke skřetovi
„Jmenuji se Cathrine Gringottová a jsem vaše babička…“ skřet na to reagoval tak, že si stoupl a omdlel vestoje, podal jí ruku a pokynul jí, aby si sedla vedle Lili, kde se vytvořilo další křeslo samo od sebe. Což je v kouzelnickém světě obzvláště zvláštní…
Cat se na něj usmála, řekla jen děkuji, obešla ho a sedla si na jeho místo, které samo od sebe zmizelo, takže se propadla do kanálu, tiše…a jemu pokynula, aby zůstal stát vedle jejího stolu, protože nechala křeslo mizet. A tak mizelo a mizelo, a pokud nezemřelo, tak tam mizí dodnes.
„Ale..“ chtěl protestovat, ale Cat ho nepustila ke slovu
Už zase nepíšu tečky, takže budu stručná: Jakpak se jmenujete? Zapomněl jste se mi představit a kde máte sekretářku? Jasný?!
„Grizeldo!“ zařval a ve zdi se samy od sebe otevřely dveře a vešla skřetice s hlavou nahoru Obvykle ji nosila v igelitce, ale dneska chtěla být IN.
„Nemáte náhodou sedět před kanceláří ředitele, a štěkat na každýho, kdo se přiblíží, jako?!?!?!?!? Hej, pes je tu někdo jiný! Jo, promiň, MZPéčko... ne někde schovaná?!“ teď si jí Grizelda všimla a zčervenala až někde. Cat to ihned pochopila. Aneb zázraky se občas dějí. Jen velmi zřídka…a nikdy ne nám. Nebyla to žádná, co by držela bradu nahoru, měla ji zavěšenou na špagátu, pořád, jen před ředitelem, protože byla psychicky slabá a tohle byla její obrana. Znala to z vlastní zkušenosti, v dětství ji týraly malé myšičky. Cat ihned zmírnila tón, přidala milý úsměv a pokračovala.
„Ahoj, moc mě těší, já jsem Catktusbuřt UFOová hrine R.-Gringottová (to R. si tam nechala přidělat na ministerstvu kvůli otci. Stálo ji to majland. Ba ba leola Mumuland... Nepřestala doufat, že jí odpustil… a on ji mezitím šťastně opustil... a teď se fláká někde na Havaji s orchidejemi kolem krku a vraždí koktejlovým deštníčkem kohokoli, kdo se přiblíží, ze strachu, že je to jeho dcera. skřetice se jí poklonila a vyčkávla, já vyčkávla do koupelny, co bude dál) jsou tady nějaké zaměstnanecké listy. Legolas v tom zase udělal bordel, můžete to srovnat? Jsou to záznamy 12 345 až 678 900 000... díky, jste moc hodná. Myslím nějaké papíry se jmény zaměstnanců atd.?“
„Samozřejmě slečno (odběhla, aby otevřela skrytou zásuvku ve zdi a přinesla jí pomocí svého vílího kouzla asi tak 5metrů vysoká lejstra). Chtěla bych vidět papír vysoký pět metrů...slepila je izolepou. Já myslela, že vílím kouzlem! Koho potřebujete?“ zeptala se aktivně

„Tady toho“ řekla Cat a prstem ukázala na ředitele. Během pár sekund měla jeho složku v ruce a četla nahlas další vílí kouzlo…
„Mandelín….blablablabla (ufonština, překlad je dost hrozivý)…plat 150srpců měsíčně??? No, tak na to se teda podívám . Zvýšil jste si ho o …“
ale Grizelda ji předběhla, což dělat neměla, protože být rychlejší než šéf se nevyplácí – zvlášť, když je to ufon. Podrobný návod „Jak se stát Ufounem“ najdete na osobních stránkách Vinar a.s. „o 1/2 platu každého tady slečno“
„Grizeldo, jakto, že ani ty neumíš dělat tečky? Že tys ten návod už četla! dlouho tu pracujete?“ zeptala se jí Cat
„Asi tak šest let na tomto postu. Předtím jsem byla na pálce, ale nadhazování mě baví víc. Taky strašně ráda střílím…hlavně do prázdna. Nebo do jisté nejmenované Catktusbuřt... Byla jsem tu už za doby vašeho dědečka…“
„A on?“ ukázala na Mandelína.
„Tak 3roky? Jakmile zemřel váš dědeček, tak se povýšil, ale jako nesilnější nesem lnější to je skoda skřet na to měl právo…“ Mandelín Darwin. Ufouni jsou až na samém dně potravinového žebříčku…
„Podejte mi vaši složku, sedněte si (nechala jí objevit se pohodlné křeslo vedle Lili, už zase) a pište do těch záznamů… takže tadyhle Mandelín má padáka a na jeho místo nastupujete ode dneška vy Grizeldo. Všechny platy se změní tak , jak byly za doby mého dědečka, najdete si sek... sek... sekla jsem se... retářku,, která bude se …se…se…dět před vaší kanceláří a najdete nějakou i mě, abych mohla všechno sledovat pomocí dopisů od ní. A jednu pro mě, potřebuju někoho na roznášku tequily…taky pro mě. Dojdu si všechno v brzké době zkontrolovat. Snad se do té doby naučím trochu lidsky. Nechejte taky všude pořádně uklidit. Tím myslím všechno od hlavy až k patě, hlavní haly až po moji kancelář. Žádné pavučiny, žádný prach. Všechno se musí lesknout…musí nás to určitým způsobem prezentovat. Tvůj pohled se leštit nemusí, je skelný dost, odráží totiž tu prázdnotu tam vzadu. A… co to bylo?“ zeptala se Cat a podívala se na obraz. Po vílíM způsobu už ani tohle nenapíše správně! Tak to už je vážné. ho otočila tak, jak má být a podívala se na čaroděje vyobrazeného na něm. Byl velice starý a od pohledu velice znechucený, že ho někdo otočil inteligentní. Podíval se na ni a pak se usmál a pak se hrozně rozchechtal a začal mlátit svým inteligentním pohledem o zem.
„Mysleli jsme si s tvojí babičkou, že jsi mrtvá, ale přesto jsme pořád doufali. Konečně tu někdo udělal pořádek. Grizelda to sama nestíhala….kdy půjdeš do našeho sídla?“
„Hned, jak se dozvím, kde je…“ V márnici...hned za tou tečkou na rohu.
„Je…všichni prosím odejděte. Děkuji“ řekl, když se za nimi zavřely dveře, takže ho slyšeli jasně a zřetelně. A vypověděl jí, jak najít sídlo a všechno. Kdo je majordomus v sídle, v hradě to skloňování…autorka nám upírá glosy, a je to kruté! že byt v Příčné je bez skřítků…udělal tam pořádek, a nechala si zařídit pokoj. Aneb ti hermafrodity. Jo, mají v tom bordel…Nechala jeden zařídit dokonce i Lili. Na víc neměla čas. Pak šli po nákupech a doopravdy si to užily, protože hermafroditi se umí bavit nejlépe Cat byla vlastně milionářka, Odstěhuju se do vedlejší galaxie. takže vybraly nové zařízení do bytu v Příčné, který byl také obrovský. To mi připomíná, že jsem nedávno viděla placatou kanalizaci...byla jsi na exkurzi? Vzhledem k tomu, jak rychle bagrují, to byly spíš archeologické vykopávky:-) Byly to spojené 2normální, které byly nad sebou, schodištěm. Pokud chcete vědět, co tahle věta znamená, obraťte se na společnost Vinar a.s., my vám ji ochotně přeložíme do srozumitelnější formy. I zde byl 1 pokoj pro hosty, ale byl to pokoj Lili. Když chodily po Příčné, tak se nechala zdravit otcovými přívrženci, kteří si hrozně rádi vyráželi na nákupy s bystrozory, a jen jim kývala na pozdrav. Takže si za chvíli odšroubovala hlavu. Potkali jich mnoho, až Lili čučela, kdo může být na temné straně a vůbec na to nevypadá… a především to ochotně dává najevo před davy lidí...a Lily je tak zaujatá, že to samozřejmě nikomu neřekne.
Večer se vzorná prefektka Lili rozhodla ukázat, jak se baví mudlové a šly na tah… vrátily se v 4.38 a obě byly ještě sťaté. Tak to dopadá, když si někdo stopuje, jak dlouho vydrží chlastat. Hodinky odkládám po pátém pivu…hlavu většinou už po čtvrtém. Lili se Cat přiznala, že se v životě tak neožrala a pro Cat, která ho měla poprvé koho? to bylo taky něco. Hned v prvním baru se opily, obě totiž vypadaly na osmnáct (nechtěně aha, jasně) a potom pročesaly dalších 9 barů, a v každém měla chudinka Cat a dokonce Lili, která ztratila dávno zábrany pěkný líbací úlet s nějakým pěkným bo(b)říkem:) chudinka…pche…A sakra... zavolejte někdo veterinu, ta zvířata potřebují odbornou pomoc…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář